2. 1. 2018 - Velký komorní večer / Schubert – Glinka - Bartók

České doteky hudby 2017

Novoměstská radnice, 2. ledna 2018, 19.00

Sedláčkovo kvarteto

Michal Sedláček – housle

Jan Maceček – housle

Vít  Kubík – viola

Karel Chudý  – violoncello

Boris Kraljević (Černá hora, Singapur) – klavír

Jiří Hudec – kontrabas

Vystoupení českého komorního souboru se zahraničním klavíristou a dalším hudebníkem – kontrabasistou představovalo v rámci letošního festivalu České doteky hudby pozoruhodnou sestavu, druhou v pořadí v sále Novoměstské radnice – po Koncertu pro děti a rodiče s literárně-hudebním pásmem „Maloval motýlími křídly“ v podání Dismanova rozhlasového dětského souboru. Sedláčkovo kvarteto jsem už slyšel v Jičíně o pohádkovém festivalu (Jičín – město pohádky), kde ve valdštejnském kostele sv. Jakuba hráli Haydna, Dvořáka a Martinů. Michal Sedláček pochází z hudební rodiny, jeho bratr Jakub Sedláček je koncertním mistrem Karlovarského symfonického orchestru, který hraje na housle vyrobené otcem houslařem, dědeček Jan Sedláček byl koncertním mistrem plzeňských symfoniků.

Boris Kraljević je všestranná osobnost, jeho hudební kariéra se zapisuje v Moskvě (vzdělání na Čajkovského konzervatoři), v Jugoslávii (vítězství v mezinárodní soutěži) či v Singapuru (zde se věnuje pedagogické činnosti), v Černé Hoře (ředitel mezinárodního hudebního festivalu) a řadě dalších míst po celé planetě (Medan, Soul, Tokio, Videň, Moskva, Monteviedo, Buenos Aires), zasahuje interpretační, pedagogickou či organizační složku. Výraznou osobností je i Jiří Hudec, člen České filharmonie a vedoucí její kontrabasové skupiny, úspěšný účastník řady soutěží (Isle of Man, 1978, 2. cena, Mnichov 1979, 3. cena), hudebník se zkušeností z prestižních koncertních míst (např. londýnské Wigmore Hall a Quenn Elizabeth Hall), pedagog….

Komentář k pozoruhodné historii nedokončeného kvartetu Franze Schuberta, z něhož zazněla kvartetní věta c moll, č. 11, D 703, by zřejmě musel napsat na toto téma zaměřený muzikolog, pro mě je pozoruhodným momentem již onen moment „nedokončenosti“, který se netýká pouze tohoto díla, ale i jiných komorních skladeb (existují i jiné kvartetní věty, dřívější D 103) či skladeb symfonických – proslulá 8. symfonie h moll, D 759, „Nedokončená“ (dopsány jsou dvě věty, ke 3. větě existují pouhé základní fragmenty). Může být sice zajímavé pátrat po důvodech této skutečnosti, o niž se muzikologové přou, domnívám se nicméně, že podstatné je, že fragmentárnost je jedním z klíčových momentů estetiky romantismu, k nimž dílo Franze Schuberta patří, a stejně tak je pravdou, že touto větou lze zahájit komorní večer, jak o tom svědčí i dramaturgie jiných příležitostí, s nimiž jsem se setkal.

U třívětého Velkého sextetu Es dur pro klavír, dvoje housle, violu, violoncello a kontrabas ruského skladatele Michaila Ivanoviče Glinky je pozoruhodný italský vliv na skladbu, jehož kontextem je pobyt v Neapoli v roce 1832 v době, kdy kvartet psal. Vnímavost pro folklór a vůbec hudbu různých zemí je charakteristickým rysem ve tvorbě tohoto skladatele. Z tohoto večera to byla skladba zvukově nejobjemnější, ke kvartetu se přidal klavírista a též Jiří Hudec, brněnský rodák, absolvent tamní konzervatoře a JAMU, člen České filharmonie a vedoucí její kontrabasové skupiny a nositel řady prestižních ocenění ve světových soutěžích, jenž má za sebou jedinečné koncertní projekty v londýnských Wigmore Hall či Queen Elisabeth Hall (podle internetových stránek kvarteta tuto skladbu s nimi také, při jiných příležitostech, hrál kontrabasista Jan Buble).

Jediným českým autorem v programu Velkého komorního večera na Novoměstské radnici na prvním koncertu ČDH na začátku roku 2018 byl Jiří Matys. Autor pocházející z malé vesničky Bakov na Náchodsku (dnes součástí obce Studnice, tedy je to jiný Bakov než ten nad Jizerou, také ale ve východních Čechách) je osudově spojen s Brnem, kde vystudoval hru na varhany a skladbu na Janáčkově akademii múzických umění. V Brně také převážně působil, mj. na konzervatoři nebo na Taneční konzervatoři. Matys napsal sedm kvartetů, posluchači si mohli v druhé části koncertu vychutnat jeho 2. kvartet op. 31, sestávající ze dvou vět. Příznivci festivalu České doteky hudby si možná pamatují skladbu Odcházení, věnovanou „památce V. Matějky, pro flétnu, housle, violoncello a klavír“ (2003). Skladba byla dedikována souboru Ensemble Martinů, čteno kontextuálně to souvisí s tragickou smrtí bratra Miroslava Matějky, uměleckého vedoucího Ensemble Martinů, který zahynul na silnici mezi Jičínem a Poděbrady (rodina pochází z Jičína).

V této skladbě se hra Sedláčkova kvarteta, které nyní zůstalo na jevišti bez dalších nástrojů, předepsaných pro obsazení předchozí (ale také následující) skladby teprve náležitě rozsvítila (úvodní Schubertova kvartetní věta mi připadla poněkud nevýrazná, málo dynamická – přes nezpochybnitelnou technickou preciznost zvládnutí náročných partů), hudebníci nyní dokázali přesvědčivě postihnout ostrost hran sazby skladby a při náležité razanci zároveň zachovat kultivovanost tónu. V publiku seděli příbuzní a přátelé skladatele, paní Matysová, skladatel Zdeněk Zahradník se svou ženou. Ve večerních Událostech v kultuře v České televizi 3. ledna (14. minuta) byla odvysílána reportáž o koncertu, eo ipso festivalu. „Jiří Matys je vynikající moravský, brněnský skladatel, náš festival se rozhodl věnovat tento koncert jeho památce, protože v říjnu loňského roku nás opustil,“ uvedl k dramaturgii večera ředitel festivalu Miroslav Matějka.

„Jsem rád, že si zrovna tyto skladby můžeme zahrát. Běžně se hrává Dvořákův klavírní kvintet a podobně, ale Bartók není až tak častý a klavírní sextet od Glinky jsem vůbec neznal, ale určitě stojí za to,“ shrnul pak v reportáži program houslista Jan Maceček, člen Sedláčkova kvarteta. Právě Bartókova závěrečná skladba se mi, společně se skladbou Matysovou, líbila nejvíce. Jeho Klavírní kvintet C dur dává příležitost k vyjádření melancholie, přemýšlivé nálady, jakéhosi spojení s národní poezií. Skladba je plná barevnosti při plném zvuku s řadou proměn, okamžitých vrcholů, dialogů mezi jednotlivými nástroji nebo naopak působivých unison, emotivních frází jednotlivých nástrojů, proměn modulačních i tempových. A to vše jsme si mohli v Bartókově skladbě v podání Sedláčkova kvarteta a Borise Kraljeviće v prostoru Novoměstské radnice, která má skvělou akustiku, vychutnat.

Jan K. Čeliš / leden 2018
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH