22.12.2018 - HUDEBNÍ POHÁDKY DĚTEM

Hudební pohádky dětem
Předvánoční koncert pro děti a rodiče

Novoměstská radnice, 22. prosince 2018, 15:00

Ensemble Martinů
Miroslav Matějka – flétna, moderátor koncertu
Radka Preislerová – housle
Bledar Zajmi – violoncello
Štěpán Kos – klavír

Zvířátka mají holčičky a chlapci, a nejen ty nejmenší, rády/i. Když letmo přehlédneme (ještě se k tomu vrátím) program vánočního koncertu MHF České doteky hudby pro děti, respektive pro děti a rodiče, nějaká tam najdeme. Husu – v titulu Ravelovy skladby, z níž je na pořadu Rozmluva krásky a zvířete či komáry v kvartetu Evžena Zámečníka na motiv lidové písně (je zřejmé, které). Paleček, jiná část Ravelovy skladby, sice zvíře není, ale jeho představa vytváří dětskou představu – je to přece vlastně malé dítě.

Hudební pohádky dětem, jak je koncert pro děti a rodiče nazván, tedy pro určitou věkovou skupinu či ještě lépe pro „vztah“ mezi ní a jinou skupinou, jenž se zvláště o vánočních svátcích prostřednictvím společného zážitku z hudby naplňuje vrcholným způsobem, představuje již několikátým rokem neodmyslitelnou položku v dramaturgii festivalu České doteky hudby. Je ostatně naplněním trendu dnešních velkých hudebních projektů – a je přitom vcelku nepodstatné, zda je takové odpoledne (na rozdíl od jinak pravidelného času 19:00 hodin začátku u všech ostatních koncertů byl tento v 15:00 hod.) uvedeno jako „doprovodná akce festivalu“ či nikoli (takto je v programové brožuře označen rovněž pořad České vánoční koledy, který se konal odpoledne 15. listopadu, tedy ještě před slavnostním zahajovacím koncertem, na Vánočních trzích na Náměstí Míru).

Formát koncertu se zkrátka osvědčil a skvěle „funguje“, vychází totiž z dětské schopnosti úžasu, aktivní představivosti, imaginativního myšlení, které je třeba pouze nasměrovat. A můžeme si vzpomenout  například na Sašu Rašilova v podobném pořadu v Národním domě na Vinohradech v jednom z minulých ročníků, kde jsme mohli vidět vánočně, slavnostně naparáděné malé děti, které známému herci visely na ústech, a posléze sledovaly to, co jim sdělovala hudba, i šťastné maminky či tatínky (myslím, že jsem tam viděl i prarodiče), které si užívaly radost svých dětí. A bylo by možno uvést mnohé další takové realizace.

Skladby, které soubor Ensemble Martinů vybral do programu dnešního koncertu, samozřejmě jsou na této představivosti rovněž postaveny, vycházejí vždy z nějakého představitelného příběhu, který uchopí odpovídajícími hudebními prostředky – a nemusí to být jen „zvukomalba“. K takovým skladbám mohou patřit – kromě již zmíněných zvířátek ty, jejichž základem je pohádka či jevištní motiv, ale i nějaká melodie, která je s dějovým motivem spojená, nebo dokonce tanec. Všechny takovéto podoby byly v programu na Novoměstské radnici zastoupeny, tedy už z tohoto tematického principu byl pořad pestrý, jak to děti potřebují. Především ale k těmto, ale i dalším momentům poukazoval moderátor koncertu, flétnista souboru Miroslav Matějka, takže například když dětem společně s houslistkou Radkou Preislerovou a holčičkou z publika, která také hraje na housle, představovali její nástroj, dozvěděli se i ostatní děti, se kterými jmény zvířátek se malý virtuóz setká (kobylka, šnek na hlavici, pavouk či žabka na smyčci). Za správně zodpovězené otázky děti dostávaly dárky a po skončení koncertu si každé z nich ještě odneslo jako vzpomínku na hezké chvíle malý dárkový balíček, které pro ně připravila Petra Horváthová. A děti si také zazpívaly.

Proberme ještě program i z našeho „dospěláckého“ hlediska (z něhož se určitá významová vrstva pochopitelně na děti rovněž přenesla). Hned úvodní skladba večera, Loutky Bohuslava Martinů (v originále klavírní cyklus ve třech sešitech), inspirovaná autorovým zájmem o postavy italské commedie dell´arte je postavena na sémiotice reflexe – reflexe různých hudebních stylů, ale především vzájemně se zrcadlící identity lidské osoby a loutky. K tomu přispívá žánr označovaný jakožto „charakteristický kus“ (Charakterstück), což bývá sestava odlišných kompozic (opět ta pro děti důležitá pestrost), jak to ostatně odpovídá právě tomu, že v italské komedii vystupují typizované postavy (Kolombína, Harlekýn) a její zdroje jsou (na rozdíl od  commedia erudita (komedie vzdělaná, literární) lidové – výrazem toho je např. ples – u Martinů Ples loutek, závěrečná skladba třetího sešitu. Úprava pro soubor, v jehož obsazení figuruje flétna (Miroslav Matějka), myslím ještě podtrhuje tuto intenci (zazněla úvodní známá Kolombina tančí a Harlekýn).

Na podobné sémiotické souvislosti lze poukázat, pokaždé v trochu jiné podobě, i u všech ostatních skladeb. Tak i „kráska a zvíře“ jsou ony „typizované postavy“, totiž ikony/významy, které v nejen hudebním (ale i divadelním, filmovém, knižním, případně výtvarném, zkrátka kulturním) světě mají své pevné místo, vytvořené poutavým příběhem původní francouzské pohádky, vydané Jeanne Marie Le Prince de Beaumont, a promítnuté do nesčetných podob (jen výčet by zabral plochu několika takovýchto příspěvků, zmíním – pro jejich poetičnost – alespoň J. Cocteaua a našeho Františka Hrubína, i v hudebním světě by to byla pěkná řádka, opera Ph. Glasse, gramodeska Petra Nováka). Krásku a zvíře a Palečka vybrali interpreti, jak už naznačeno, z cyklu Má Matka husa Maurice Ravela.

Stejně tak ikonický je příběh vztahu Romea a Julie, zde z cyklu Shakespearovské motivy českého skladatele Jiřího Temla. Rád bych nicméně ještě znovu upozornil na přítomnost prvku lidové písně, zastoupeného zde ve dvou skladbách. První byla skladba Martina Hyblera Holka modrooká, jejímž východiskem je jedna snad z těch nejznámějších lidových (národních, dětských) písní. Ostatně tématem se v české hudbě stala už kdysi, když houslový pedagog Otokar Ševčík napsal virtuózní skladbu pro housle, v níž melodii zpracoval. Martin Hybler není osobností na festivalu České doteky hudby neznámou, naposledy byl přítomen v minulém ročníku festivalu v Kongresovém centru prostřednictvím úprav skladeb, které zpíval Miro Žbirka, ve Smetanově síni před několika lety dirigoval svou symfonii Na příchodnou, ostatně téma souboru Ensemble Martinů, který kdysi vydal album s názvem Přicházení a odcházení, přičemž onen původní nápad, jen „obráceně“, nalezneme v hudebních dějinách u vídeňského klasika Josepha Haydna v jeho  symfonie Na odchodnou, kde je tento výraz doslovný hudební žert postupného fyzického odcházení jednotlivých hráčů orchestru.

Nu a druhá podoba lidové písně je v kvartetu Evžena Zámečníka: Komáři se ženili, což je třetí věta z  Kvartetu pro flétnu, housle, violoncello a klavír. Evžen Zámečník (1939) je pozoruhodná skladatelská osobnost, v našem kontextu stojí za zmínku, že jedna z jeho tří oper se jmenuje Ferda Mravenec, „hra na operu pro malé i velké“ na vlastní libreto podle O. Sekory, která byla v roce 1977 inscenována v Janáčkově divadle v Brně a dočkala se značného ohlasu. Evžen Zámečník v tomto roce (2018) zemřel, „započteme-li“ nicméně jeho jméno, dobereme se zaznamenáníhodné skutečnosti, že na pořadu tohoto odpoledne byli tři čeští současní autoři. To není právě nejčastější na českých hudebních jevištích.

Nu a když už jsem zmínil jednu souvislost z historie Ensemble Martinů, nedá mi to zakončit stručnou úvahou o výchozím tématu: Dětský koncert je v dramaturgii festivalu uveden, jak řečeno, jako „doprovodná akce“, tzn. „na okraji“. Ensemble Martinů jej však v sále Novoměstské radnice posunul „do středu“ vnímání světa. A tito interpreti jsou, ač se během oněch třech neděl trvání festivalu objeví na jeho jevištích mnohé u nás mediálně velmi známé osobnosti, které jistě vytvářejí i jednu ze základních položek atraktivity festivalu a strhnou pozornost „do středu“ vnímání, sami „ve středu“ ze své podstaty, neboť právě počínaje od tohoto souboru jeho vedoucí Miroslav Matějka vybudoval několik festivalů, založil hudební společnost, která tyto festivaly realizovala, inicioval vznik festivalového orchestru České doteky hudby… Není jakkoli nabubřelé tyto skutečnosti připomenout v jubilejním ročníku, kdy se je připomínat navýsost sluší a patří.

Jan K. Čeliš / 23. prosince 2018