28. 12. 2016 – Jarek Nohavica zpívá Mozarta

České doteky hudby 2016

Kostel sv. Šimona a Judy, 28. prosince 2016

Jarek Nohavica – zpěv
Karolína Janů – soprán
Vincenc Novotný – tenor
Luděk Golat – režie

Antiquarius Quartet Praga:
Václav Návrat – housle
Vojtěch Zajíc – housle
Pavel Vítek – viola
Vendula Zajícová – violoncello

​

Jaromír Nohavica je jedním z těch mála písničkářů, kterým se podařilo v přelomené/přelomové době, tedy po Listopadu, udržet dech

a rozvinout svou tvorbu v několika směrech, kterými si, kromě své schopnosti strhnout publikum na svou stranu a bavit ho podle svých scénářů, udržel pozornost veřejnosti. Jedním z těchto směrů je orientace mimo vlastní autorskou (písničkářskou) tvorbu, v projektech několika posledních let, v nichž se podíval do dílny rakouského velikána W. A. Mozarta. Není to přitom úkrok tak nepřekvapivý, když si uvědomíme, že Nohavica už předtím překládal a interpretoval ruské básníky V. Vysockého, B. Okudžavy, A. Bloka a na opačné straně zhudebňoval české básníky, jako je František Gellner nebo Petr Bezruč.  Nohavica se pustil do Cosi van tutte nebo do Dona Giovanniho, Figarovy svatby, nyní to je drobnější opera Bastien a Bastienka K 46 b.

Základní kontext vzniku této podoby Bastiena a Bastienky (jejíž libreto přeložil už v roce 1905 Václav Juda Novotný pod titulem Jeník

a Hanička) je pak „Ostrava“. Totiž, jak mi vysvětlil Václav Návrat, umělecký vedoucí souboru Antiquarius Quartet Praga (dříve Antiquarius Consort Praga, na festivalech ČDH jsme mohli před časem slyšet tuto širší formaci), on sám pochází z Ostravy, takže se zná (i přes svého otce, který působil v tamějším divadle) s režisérem Luďkem Goletem. Ten ho oslovil, aby se ujal zpracování Mozartovy „minioperky“ pro komorní obsazení smyčcového kvartetu. V pražském provedení Bastiena a Bastienky se role kouzelníka Colase, kterou zpíval ještě v Olomouci (v dvojroli režiséra a herce), ujal Jaromír Nohavica.

Nohavica někde říká, že sám je zpěvák jiného žánru, než je ten operní. To je samozřejmě pravda, na nějakou závažnou operní roli by nestačil. Proto vedle něj na jevišti stojí profesionálové v tomto oboru – Karolína Janů (soprán) či Martin Ptáček (tenor). Ti zpívali v sestavě umělců a tvůrců této podoby raného rokokového dílka (a také tak trochu pohádky), které Mozart napsal v pouhých dvanácti letech, na druhém ročníku festivalu Olomoucké barokní slavnosti v červenci roku 2014, kde byl Bastien a Bastienka uveden. V Praze ovšem Martin Ptáček nezpíval, místo něho nastoupil Vincenc Novotný. Byla to jeho premiéra a je třeba mu vyslovit pochvalu, neboť se své úlohy chopil skvěle.

Rozsah opery není tak velký, aby pokryl celovečerní koncert. V druhé části večera zazněly v kostele sv. Šimona a Judy, v němž v tomto ročníku festivalu jsou realizovány koncerty dva (ten druhý je crossover jiného charakteru – Pavel Šporcl se soubory Gipsy Way Ensemble

a Civitas Ensemble), Nohavicovy vlastní písně. Jejich doprovodu, který jinak známe s kytarou, heligónkou, ale i různými dalšími formacemi (viz moje recenze z koncertu letošního Dvořákova festivalu v Mladé Boleslavi),  se chopila už zmíněná skupina, známá svou autentickou interpretací barokních a raně klasicistních skladeb, aranže vytvořil podle svého výběru Nohavicových písní rovněž umělecký vedoucí

a primárius souboru Václav Návrat. Nezapomeňme ještě – i vzhledem k určitým změnám v obsazení, které bylo např. v Olomouci jiné – v tomto komentáři zmínit, že vedle prvních houslí hráli v kostele Šimona a Judy Vojtěch Zajíc (housle), Pavel Vítek (viola) a Vendula Zajícová (violoncello).

Nu a pak ještě jedna technická poznámka. Zatímco první část večera byla v klasickém provedení (bez ozvučení), v části druhé se nyní objevily na krásně nasvíceném prostoru s kostelním oltářem, beránkem a dalšími divadelními rekvizitami k operce mikrofony, pochopitelně nejen pro zpěváka, ale i pro kvarteto. Tím se dramaturgicky proměnila i atmosféra a vděčné publikum se mohlo zaposlouchat do písní, které důvěrně po desetiletí zná. Koncert tak byl zcela jistě dalším úspěšným počinem v oblasti crossoveru na pražském festivalu ČDH.

Jan K. Čeliš / prosinec 2016

Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH