3. 1. 2017 - Eva Urbanová / Gala koncert

České doteky hudby 2017

Kostel sv. Šimona a Judy, 3. ledna 2018, 19.00

Eva Urbanová – soprán

Moravské klavírní trio:

Jana Ryšánková – klavír
Jiří Jahoda – housle
Miroslav Zicha – violoncello

​

Repertoár Evy Urbanové, která patří k největším českým operním hvězdám současnosti, je velice široký, od kritikou vysoce ceněné role Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni, za kterou získala dvě Ceny Thálie, přes celou řadu dalších operních rolí klasiků české i světové opery (Smetana, Janáček, Strauss, Puccini, Wagner, Mascagni aj.), skladeb koncertních (Epos o Gilgamešovi B. Martinů, Glagolská mše L. Janáčka, Svatá Ludmila A. Dvořáka etc.), abych uvedl jen ty opravdu nejvýraznější. Stejně tak, jako je bohatá její diskografie, která zahrnuje nahrávky Smetanových oper Libuše, Dalibor, Dvořákovu kantátu Svatební košile či oratorium Stabat Mater, zmíněnou Janáčkovu Glagolskou mši, Mahlerovu kantatu Das klagende Lied a další alba například profilová. Zajímavá je skutečnost, že vedle tzv. vážné hudby se zpěvačka věnuje také hudbě populární, jak je zřejmé z dvojalba Dvě tváře, na němž je část (disk 1) věnována operním áriím (Puccini, Catalani, Mascagni, Verdi, Dvořák, Smetana, Janáček), část melodiím populárním (disk 2 je záznamem z koncertů s Karlem Gottem v pražské Lucerně a v Olomouci, listopad 2010).

V kostele sv. Šimona a Judy uvedla Eva Urbanová nicméně klasický program svého koncertu s Moravským klavírním triem několika skladbami Antonína Dvořáka. Hned po úvodním instrumentálním zpracování Slovanského tance č. 15 op. 72 pro klavírní trio, které překvapilo všechny ty, kdo tuto skladbu znají ať již v klavírním či v orchestrálním originále, zazněla celá řada písňových skladeb tohoto klasika české opery a vokální tvorby, totiž dvě čísla z písňového cyklu Cigánské melodie op. 55 (A les je tichý, Když mě stará matka) a poté árie Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém ze stejnojmenné opery op. 114.

Po Dvořákových písních byl opět čas na skladbu instrumentální. Byla jí Fantazie z baletu Labutí jezero pro klavírní trio Petra Iljiče Čajkovského. Pak hned ale pokračovala Urbanová, která předtím publiku oznámila drobnou změnu, totiž že koncert nebude mít na programu vyznačenou přestávku vzhledem k nedávnému operačnímu zákroku kolene, kvůli němuž musela v listopadu zrušit několik koncertů (jak okamžitě komentovaly bulvární plátky, nicméně podle mých ověřených informací na vystoupení v Společenském domě Jilm v Jilemnici 6. 12. 2017, prvním po zákroku, měla připravenu na pódiu pro případ potřeby židli, ale nevyužila ji). Na pořadu byly mimo jiné Schubertovo Ave Maria, ale též stejnojmenné intermezzo z opery Sedlák kavalír Pietra Mascagniho, píseň Pieta, Signore Abrahama Louise Niedermeyera, árie Almireny „Lascia, ch´io pianga“ z opery Rinaldo Georga Friedricha Händela, árie Lauertty „Oh! Mio babbino caro“ z opery Bohéma Giacomo Pucciniho, „Io son l´umiele“, árie Adriany z opery Adriana Lecouvreur Francesca Liley či „Stride la vampa“, árie Azuceny z Verdiho opery Trubadur, čili vše proslulé (a posluchačsky vděčné, emotivní) melodie, k jejichž popularitě v českém jevištním prostředí právě Urbanová přispěla.

Přestože přestávka, která by dramaturgicky večer rozčlenila na dvě části, odpadla (nijak to nevadilo, sám jsem spíše příznivcem vystoupení v kostele „vcelku“), lze říci, že v druhé části byli na programu prakticky výhradně světoví autoři. Zařazena nebyla třeba shora zmíněná Janáčkova Kostelnička, kterou jsem slyšel letos v létě v jejím podání na festivalu Lomnické kulturní léto (jeho dramaturgem je hudebník, hudební režisér a skladatel Jaroslav Krček), a která mi svým dramatickým uchopením připadla jako nejvýraznější uplatnění naturelu Evy Urbanové a dnešního pojetí jejího zpěvního výrazu. Akcent na intenzitu a plnost (volumen) hlasu, související jak s dnes zažitou představou operní pěvkyně a estetikou operního zpěvu, tak s temperamentem zpěvu Evy Urbanové, jsme mohli zaznamenat u jednoho z přídavků, totiž u Albinoniho Adagia, který mohli posluchači slyšet, dokonce na stejném místě (v kostele sv. Šimona a Judy) před čtyřmi dny na jednom z předchozích koncertů letošního festivalu České doteky hudby (Evergreeny ke konci roku – Zasněné tóny trubky a varhan s Miroslavem Kejmarem a Alešem Bártou 30. 12. 2017). Posluchači oceňují právě tuto polohu, i když vzápětí Urbanová v dalším přídavku ztišila svůj projev v niterné písni o Ježíškovi.

Ostatně podobného tématu jsme se mohli dotknout v kontextu letošního festivalu České doteky hudby v interpretaci Čajkovského klavírního koncertu b moll (koncert Vladimír Fedosejev & Velký symfonický orchestr P. I. Čajkovského, 27. 12. 2917 ve Smetanově síni), u níž kritici hovoří o možnostech velkoorchestrálního patosu a silovém zacházení se sólovým nástrojem či dokonce zbytečné bombastičnosti, a na druhé straně o aktuálnějším přístupu, hledajícím například barevnost a nové frázování. Ovšemže svět hudby je báječný právě tím, že existuje celá škála možností, jak do hudby vstoupit.

Nezapomeňme ale ještě říci, že na večeru v kostele sv. Šimona a Judy se podílelo i v další části Moravské klavírní trio, například (myslím nejpůsobivějším) Šavlovým tancem Arama Chačaturjana či rovněž známou Meditací z opery Thaïs Julese Masseneta. Hudebníci tohoto komorního sdružení jsou velmi dobře technicky a výrazově vybaveni, připadlo mi nicméně (bylo to do značné míry určitě i akustikou kostela), že některé rychlejší pasáže se v tomto prostředí nemohly uplatnit tak výrazně, jako by to bylo v komorním sále, a stejně tak bych očekával – také vzhledem k dominanci Evy Urbanové – výraznější podporu Jahodových houslí zvláště Zichovým jinak o sobě kultivovaným violoncellem. Souhra tria s vokální sólistkou byla nicméně vynikající, ostatně termíny ve zmíněné Jilemnici, ale také už za pár dní v Poličce (Tylův dům, 6. 1. 2018) jsou příklady toho, že jejich spolupráce není záležitostí krátkodobou, nýbrž věcí delšího uměleckého srozumění.

Jan K. Čeliš / leden 2018
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH