EN
Ivan Ženatý – houslový virtuóz
Ačkoliv jsem spíš samotář a nemám příliš rád velké oslavy, nabídka ředitele festivalu České doteky hudby Miroslava Matějky uskutečnit koncert v blízkosti mého životního jubilea a vytvořit si zároveň vlastní dramaturgii na mě zapůsobila jako dojemné přátelské gesto.
Zcela spontánně se v mé mysli objevila myšlenka tří houslových fantazií jako výraz celého mého snažení, hledání a místy nalézání, nikdy však setrvávání. Uvědomil jsem si, že celé moje bytí je jednou velkou fantazií, a že cíle, o kterých jsem snil, i sny, které jsem si splnil, byly a jsou tím nejvzácnějším v mém soukromém i profesionálním životě.
Sukova Fantasie g moll je nejen jakýmsi symbolem postdvořákovské tradice, ale také skladbou, která mě od konzervatorijních dob provází jako věrná družka, která po našem původním vášnivém, mileneckém období dospěla k nejdůvěrnějšímu vztahu, jaký člověk může zažít. Víme o sobě všechno a přesto, a nebo právě proto jsme si vzácní...
Také Koncertní fantasie Juraje Filase, která zazní ve světové premiéře, má velmi osobní charakter. Je navíc dalším výsledkem naší celoživotní, takřka čtyřicetileté spolupráci skladatele a interpreta, přítele a přítele, které váže souznění nejen umělecké. A po celou dobu, kdy spolu sníme o hudbě, se nad námi vznáší část citátu, který Juraj použil v záhlaví své první houslové sonáty Helios mně věnované a mnou na počátku osmdesátých let premiérované: “ Pokaždé vyjede, svému osudu však neujede...”
Skotskou fantasii Maxe Brucha jsem studoval a v pravém smyslu objevil až v Americe. Tam má na rozdíl od našich zemí své stálé místo v repertoáru všech houslistů. Je to dílo niterné, nejromantičtější z romantických, dojímající, místy jásavé a jindy sladkobolné... Jen těžko si představit lepší partituru na vlastních narozeninách...
