Recenze z časopisu Hudební rozhledy

Vladimír Říha

Již 19. ročník slavil na přelomu roku festival, který je pro toto období v hlavním městě typický – České

​

doteky hudby. Ty přinášejí jak domácímu, tak zahraničnímu publiku na mnoha místech Prahy

umělecké zážitky v době před a povánoční a v té jinak záplavě převážně vánočních koncertů přece

jen nabízejí širší nabídku, kde nechybí ani lehčí žánry či zajímavé crossoverové kombinace. Letos

festival mezi 16. prosincem a 6. lednem přichystal 12 koncertů a dle ředitele Miroslava Matějky a

programové ředitelky Dagmar Henžlíkové usiloval o „připomenutí rozmanitých kořenů národní hudby

jednotlivých národů“, stejně jako i „poukazoval na rozmanitosti a odlišnosti národních tradic“. Navíc

vzpomněl komorními večery na některé osobnosti a přátele festivalu, jež nás v loňském roce navždy opustili – Antonína Dvořáka III., Antonína Matznera, Jiřího Matyse a zejména dlouholetého dramaturga Václava Riedlbaucha, jenž ještě stačil částečně tento dosud poslední 19. ročník připravit.

Stylové rozpětí festivalu také prokazuje účast ruského dirigenta Vladimíra Fedosejeva, cellisty Jiřího Bárty, pěvkyně Evy Urbanové, Wihanova kvarteta, ale i Mira Žbirky či Ivy Bittové. A aby záběr akce byl skutečně co nejširší, byl letos poprvé zařazen i koncert pro rodiče a děti.

ZAHÁJENÍ FESTIVALU SE LÍBILO
Vladimír Říha

Zahájení festivalu je vždy reprezentativní na Pražském hradě ve Španělském sále a bylo tomu tak i 16. 12. při koncertu PKF – Prague Philharmonia řízené Petrem Vronským a s houslistkou Sophií Jaffé a díly J. V. Stamice, W. A. Mozarta a Ludwiga van Beethovena. Otázkou je, zdali je při zahájení nutná vždy účast moderátora Marka Vašuta, vítajícího přítomné velvyslance a mluvícího před každým číslem programu, ale s poukazem na zahajovací galavečer je to možno pochopit. Navíc koncert byl věnován 300. výročí narození skladatele Jana Václava Stamice symbolizujícího spojení české a německé kultury, takže i tento prvek podporoval reprezentativnost akce. Navíc díky tomu, že repertoár prvního večera byl ve znamení různých etap klasicismu, si posluchač mohl vychutnat jak jednotlivé skladatele, tak jejich odlišnost a uvědomit si, jak širokým vývojem tento směr prošel.
Úvodní Stamicova Sinfonia D dur, op. 4 č. 2 „Pastorální“ s menuetem v provedení PKF – Prague Philharmonia sice začala trochu chladně, ale brzy se „usadila“ a měla ty nejlepší parametry. Jinou otázkou ale je, a to platilo i o dalších dílech večera, zdali v tomto trochu zrádném sále, kde akustika není nejlepší, právě takový program zabere. To platilo i o hvězdné německé houslistce Sophii Jaffé v Mozartově Koncertu č. 5 A dur pro housle a orchestr, KV 219. Ta navíc neměla nejlepší den a místy ji dělala problémy intonace. Nejlepším dílem večera se tak stala závěrečná Beethovenova Symfonie č. 3 Es dur „Eroica“, kde Vronský dostal z PKF to nejlepší (přestože je další den čekal koncert v Rudolfinu se Sumi Jo!), a tak pěkný a zážitky nabitý večer uzavřel. Dodejme, že záštitu nad koncertem měl velvyslanec SRN dr. Christoph Israng. Pochvalme i publikum, které vyslechlo program bez některých manýr jako tleskání mezi větami, což nebývá v Praze moc časté a dokazuje, že festival si již své posluchače vychoval.

České doteky hudby

| 02/18 |Festivaly, koncerty

Recenze: http://hudebnirozhledy.scena.cz