Wiener Sängerknaben – Tradiční vánoce ve střední Evropě

České doteky hudby 2019/2020

Wiener Sängerknaben (AT)
Jimmy Chiang (HK) – sbormistr, klavír
Ensemble Martinů
             Radka Preislerová – 1. housle
             Miroslav matějka – flétna
             Bledar Zajmi – violoncello
Anna Veverková – 2. housle
Gabriela Vermelho – viola
Jiří Hudec – kontrabas
Jana Brožková – hoboj
Jana Švadlenková-Řeřichová – lesní roh
Mikuláš Koska – lesní roh

„Vídeňští zpěváčci“ byl jeden z nejočekávanějších koncertů letošního MHF „České doteky hudby“. V německy mluvících zemích má tradice chlapeckých sborů jinou pozici než u nás, tento patří k těm nejprestižnějším. Německé slovo „Knabe“, odlišující se významem poněkud od slova „Junge“ (jemný rozdíl lze stěží postihnout, stejně jako v českém chlapec – kluk – hoch, hovorovější by bylo Bube, naopak zde použité původně nářeční slovo se považuje za „spisovnější“ či dokonce zastaralejší, má příbuzenství se slovy „knight“, rytíř v angličtině, ale i „knecht“ v němčině, slovo najdeme ve starých písních, např. „du milchjunger Knabe“, Gottfried Keller). Vídeňský chlapecký sbor má, podobně jako historie celého hudebního útvaru, tradici už od středověku a je původně spojen s církevní hudbou (tak třeba v Cáchách, die Regensburger Domspatzen či u nás známý lipský Thomanerchor nebo Dresdner Kreuzchor), ve Vídni představuje hudební instituci s historií, k níž patří členství takových osobností jako Franz Schubert, Herbert von Karajan, Zubin Mehta, Pierre Boulez, Seizi Ozawa a celá řada dalších.

Wiener Sängerknaben představují vlastně několik souborů, právnicky pak všeobecně prospěšný soukromý spolek, který provozuje svou vlastní školu, gymnázium (mj. se studiem latiny) a sídlí v zámku v Augarten, nejstarší barokní zahradě ve Vídni, nacházející se ve čtvrti Leopoldstadt v 2. vídeňském obvodu. Sbormistrem souboru, který přijel do Prahy (tj. vlastně Haydnchor, další jsou Bruckner-, Mozart- a Schubert) je Jimmy Chiang, žijící dvacet let ve Vídni, jenž se zabývá hudbou od čtyř let, kdy začal hrát na klavír, později na cembalo, varhany, studoval kompozici, jeho mentory byli zmínění světový dirigent Seizi Ozawa či Leopold Hager, jeho repertoár sahá od gregoriánské hudby po současnost. (Širší charakteristiku najde zájemce na stránkách portálu KlasikaPlus, na němž se nachází recenze koncertu s názvem Kluci z Vídně dojali k slzám z pera Aleše Blumy a rozhovor se sbormistrem, nebo na jeho webových stránkách). „Kapellmeister“ sboru je Chiang od podzimu 2013.

Pěvecký sbor, který je takřka na permanentním turné po celém světě (v minulých letech Japonsko, Španělsko, USA, Německo, Kanada, Čína/HongKong/Singapore/Taiwan) přivezl dvouhodinový program v široké škále muziky, zahrnující skladby M. Praetoria, F. Couperina, H. L. Hasslera, F. Schuberta, F. Mendelssohna Barholdyho, R. Schumanna, A. Dvořáka, B. Brittena, W. A. Mozarta, M. Haydna a řady dalších. V podrobnostech odkážu na zmíněnou recenzi na portálu KlasikaPlus, pro tento komentář vyzdvihnu tři momenty. První: Sbor využíval prostorové dramaturgie, když se po každé skladbě přeskupil do příslušné sestavy (jedna z nich byla umístění jedné skupiny v zadní části sálu), jak to známe třeba z amerických pěveckých sborů (do Prahy jezdí pravidelně bostonský Chanticleer). Druhý: Vrcholem koncertu bylo famózní provedení  skladby českého autora Jana Dismase Zelenky Laudate pueri Dominum, ZWV 82 v druhé polovině večera, kdy se ke zpěvákům přidal orchestr složený s českých hudebníků.

Třetím momentem, který rozhodně přispěl – vedle samotného skvělého výkonu sboru – k tomu, že publikum tleskalo na závěr vestoje, bylo zařazení několika koled v češtině, tedy lidové koledy Nesem vám noviny v úpravě Martina Hyblera, skladatele původem z Turnova, jehož jsme mohli v minulých ročnících festivalu  mohli vidět v několika rozdílných úlohách či závěrečné Narodil se Kristus Pán, jejíž atmosféra nás přenesla do prostředí zpívaných vánočních koncertů po celé zemi.

Orchestr, jenž pěvecký sbor doprovázel po přestávce, rozmístěný po stranách (smyčce vlevo, dechové nástroje vpravo) byl složen z hudebníků Ensemble Martinů, tedy houslistky Radky Preislerové, Miroslava Matějky, flétnisty a vedoucího souboru a zároveň ředitele festivalu, který je spolu s Václavem Riedlbauchem i autorem dramaturgie večera a violoncellisty Bledara Zajmiho, dále pak houslistky Anny Veverkové, Gabriely Vermelho, známé jinak z jejích vlastních pozoruhodných hudebních projektů, která zde ovšem hrála na violu, kontrabasisty Jiřího Hudce, hobojistky Jany Brožkové a hráčů na lesní roh Jany Švadlenkové-Řeřichová a Mikuláše Kosky. Vynikající výkony (zvláště Bledara Zajmiho, ale nerad bych upozadil ostatní, rovněž velmi kvalitní) instrumentalistů, pestré úpravy jednotlivých skladeb a zmíněná prostorová dramaturgie přispěly k pocitu, že se stále něco děje ještě nad rámec samotného sborového zpěvu.

Druhý koncert letošního MHF České doteky hudby, pokračující po onom zahajovacím v útlejším, ale stejně nádherném prostoru Rudolfovy galerie, nacházející se hned vedle Španělského sálu, byl rozhodně nevšedním zážitkem.

Jan K. Čeliš / prosinec 2019
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH